Chybí mi...

Chybí mi rána kdy nahá jsem
smočila nohy do vody,
tam v srdci tvém, v dáli za lesem,
trhala si jahody
a milovala žít.
V trávě se smála a dívala se do nebe,
jak mráčky bělostné ladně se honí,
sama se sebou a přitom blízko u Tebe,
kde zvonky luční voní.
Však zač teď stojí být.

Chybí mi noci chladné, hvězdy z křišťálu,
a vánek cos mi dal,
ta smutná píseň skřivančího vokálu,
kdy utišil ses a poslouchal.
Pak svět vždy zůstal stát
v tichém uklidnění.
A vůně luk a lesních palouků,
těch ostrůvků v nekonečnu světa,
upadla v zapomění,
cvrkot horských potoků
a památná věta:
Mám tě rád.