Když Tě nevidím

Když Tě nevidím,
tak o tobě jen sním.
Když Tě necítím,
padá na mě stín.
Když Tě nehladím,
pak na duši mám splín
Když Tě nelíbám,
snad obejmout Tě smím.

Ve stínu jeřabin,
když prodlužuje se stín
já chtěl Tě obejmout,
silou plnou lásku svou
a pak v šeru večera,
když jsi u mne seděla,
pokoušel jsem vyslovit,
to co dávno chci už říct,
že jsem s Tebou strašně rád,
že Tě mohu milovat,
že zas vidím světu krásy,
že zas mizí ten strach z lásky,
kdy Ti prostírám své city,
tak je nenech ležet zbitý,
vždyť k Tobě mluví srdce,
které bez Tebe žít nechce,
které samo umře žalem,
když mým slovům dáš valem,
a tak obejmi mě ještě jednou,
než se ve mně vášne vzedmou
a pak něžně šeptneš snad,
že mě taky ráda máš,
že mě taky miluješ
a své city sleduješ,
že se bouří v Tobě krev,
když za mnou vždy večer jdeš,
že se bez důvodu můžeš smát,
a samovolně radovat,
kdy setkání je chvění těla
to jak láska z nás šílence dělá
a tak tady slova v báseň kuju,
o tom jak moc horoucně miluju
a jak moc pro mě znamenáš,
když svou přízeň mi na okamžik dáš.