Sklípkan

Bloumat ode zdi ke zdi, na pohádky už nevěřit,
nečekat prince na bílém koni,
celý svět si v očích změřit.
Zkoumat si čáry na ruce,
doufat a snad něco uvidět,
být stále k něčemu nucen.
Celému světu závidět.

Nechodí žádní skřítkové.
Nedávají ti pomocnou dlaň.
Ty srdce nastokrát zlomené,
ještě milionkrát dál.

Kouzelných dnů se nedočkáš,
snad jedině v krajině snění.
Ty víš to dobře, a dál se zajímáš
o něžný svět zapomnění.

Říkanku milou už skončili.
Nikdy neuslyšíš ji.
Vůni pohledů ti poslali,
zmačkanou v obálce tvojí.

Nesmějí říci ti skeptiku,
To oni za to mohou.
Sebrali ti nekonečnou lásku.
Jak udržet máš se na vlastních nohou?

Nemysleli na tvé vlastní pocity.
Odnesli ti všechno co jsi vlastnil.
Krádeže již byly pevně zaryty.
Duši čistou kdosi dávno zhasil.