Hořké lásky

Sedím v pokoji,
samota píše.
Trápi snad všechny lidské duše?

Dívám se z okna,
dívám se ven
za svým snem.

Venku prší tiše
samota píše.
Vrývá mi do srdce,
že on nechce.
Nechce odejít pryč.
Proč je to jako bič?
Každá rána
dlouho zní.
Doufám, že je poslední.

Okno pláče
pláču sním.
Sand ho opustím.
Opustím ho v mysli mé.
Ať se tak již nestane.

Nechi prázdné dny bez lásky...
často vkreslí mi vrásky.

Hle něco hořkého
lyne se po tváři.
Je to plné soli
moje srdce bolí.