O skalách

Jak dvě skály ozvěnu si vrací
skály pevné v dešti, bouři,
však po verších jak štěbetaví ptáci,
co nad nimi si v hejnu krouží.

Jak dvě skály propojené nitkou
sonetů, madrigalů, balad,
co lákají se veršovanou třpytkou
na háčky svých romantických nálad.

Jak dvě skály jímž ozvěna je dotek
a básně proudem emocí a citů,
co nevyblednou jak líc starých fotek,
neztratí nic z pravdivosti mýtů.

Jak dvě skály vzdálené přec spolu,
co z rozchodu nemohou mít vrásky.
Z vrcholů dívají se dolů
pod křídly Pegase a lásky.