Dovolenková

Jak to přišlo nemám zdání,
prostě to tu bylo,
ráno, večer, za svítání,
cos ve mě ožilo.

Jak paprsek horké lávy,
jako záře měsíce,
jako stéblo suché slámy,
či jako hvězd tisíce.

Přišla láska za soumraku,
chytila mě za paži,
já byla jsem jak ve vlaku,
nemohla se nabažit.

Co je hezké musí skončit,
proč to věčně netrvá,
museli jsme se rozloučit,
struny kdosi zpřetrhal.

Teď si v dáli vzdálen míle,
myslím na Tě každý den,
snažím plnit si své cíle
a sním si svůj malý sen.

Že Tě spatřím někdy ještě,
až se moře přelije
a zmáčkneš mě jako kleště,
když špatně hřeb zabijem.

Tak Ti píšu moje lásko,
že na Tebe čekám,
ať jde napřed, kdo má náskok,
v srdci si Tě nechám.