vzkaz

stál sem ve dveřích a díval se jak ležíš
(neříkej nic, vím že se zlobíš)
schoulená v peřinách s hlavou utopenou v polštáři
před světlem z ulice skrz popraskaný žaluzie
jen sem stál a poslouchal jak dejcháš
vím že ti není dobře, že tě pálí v krku
a nos máš zacpanej
že kdybych ti šáhnul na čelo asi bys měla horečku
že vlasy máš už zpocený a až se vzbudíš ,
budeš naštvaná, že sou mastný
(vždycky se tak zbytečně rozčiluješ před zrcadlem)
stál sem ve dveřích a byl potichu
abych tě nevzbudil
to potom jsem nebyl já ale nějaký opilci venku
stál jsem ve dveřích čajem co mi chladnul v rukách
a voněl po medu
díval jsem se jak s každým nádechem
se zvedá peřina.
jako by tma jak opatrný milenec
přirážela k tvým stínům
v kapse se mi válel acylpyrin
a já tě prostě nemoh vzbudit

mam tě rád a brzo přijdu domů tvůj