Mrtví milují navěky

Když se den nakloní
ke slunce západu
a tma pohltí
i rajskou zahradu,
v ten čas,
kdy temnota vládne,
i mrtvý z hrobu vstane.

Bloudí tou tmou,
už slyší hlas,
svou oběť vybral si,
jak včera,zas.

A až k ránu
se k hrobu zas vrátí,
nebude už sám se smáti.

Možná to víš sám,
že láska není určena jen nám,
i mrtví mohou milovat,
i mrtví lásku znají
a je to hrůza,
až dech se tají,
když jejich lásky umírají.

Pamatuj si stále,
že mrtví milují navěky,
však jen k jiným mrtvým
jejich láska doletí!