Bellosguardo

Hřejivá žlutá světla bizardních tvarů,
podzimní chladná noc plná černých perel,
po mlčenlivých trámech napjaté touhy stínů,
rudé plody se spadeným listím dvou těl.

Z úst zpěv líbezný tmou zeširoka září,
barvy skel se rozpačitě lnou v lahodném moku,
desítky plamenů tenčí v náruči ledového vánku
a lehká vůně se bezhlavě do všeho noří.

Královna tajemství ve svůdném šále zahalena,
vznešenými pohyby se rozkoš vzdaluje dna,
kol rtů ohnivých slaněsladké kapky vína,
čiře zčeřená tvář ve skrytu lístků růží hodna.

Král položen, tlukot duše jej v srdci Jeho světa jímá,
jemnými doteky hýčká lunu své noci,
obé mýtické hory pod oceánem vášně zdolány,
semknutá havraní pera nad nebeskou hladinou zroseny.

Hřejivá žlutá světla bizardních tvarů,
vůle plamene podrobuje se času.
Po mlčenlivých tónech napjaté touhy stínů
krátí si chvíle něžní lásky hlasu.

Zpěv líbezný tmou zeširoka září.
Hodina sekundou je, setina zbývá jen,
královna tepe pod něžnostmi silných paží,
svíce zhasly, tóny rozplynuly… byl to sen?