Nespavec a Drahá

Jen letém zvuky z ulice
rozkrajují ticho
Ukazováček pravé ruky
přikládá si k ústům
mluvení by u srdce píchlo
Nemluví

Zaslzené oči
bloudí po stěnách
Kdo první z mostu skočí?
Kdo nejvíc snil o šťastných světa proměnách?
Nespí

Náček a velká spousta pláče
se ozývá někde v dálce
Když ten zoufalý Nespavec z mostu skáče
Když jeho Drahá prohrála ve vlastní válce

Snažím se neslyšet
Jak vdova návalem bolesti srdce sténá
nejradši nevidět
Jak její pohled, touhou po skoku sálá
Jako kdysi ten pohled Nespavce
Padá, padá, padá

Usychají její rty
Jako kdysi ty nejkrásnější růže
Po nichž ty Nespavcovy tolik toužily
Tak kdo je nezalévá? Kdo za to může?!

Usychají solí
kterou oči nešetří
Umírat bolí
a Nespavec? ten tomu nevěřil!!

Drahá nemá sílu jej proklínat
Drahá nemá sílu, steskem se zachvívat
Drahá nemá sílu životu vyčítat
Drahá už se nedokáže radovat
Protože ona, nemá sílu umírat.

Samota je pro ni strašná
Život k nesnesení
Ta duše, kdysi po Lásce lačná
Je umučena ve vězení

Své myšlenky už dávno nezvládá
A střepy vzpomínek ji nejvíc bolí
Tak nešťastna se k spánku ukládá
Když v duchu šeptající rty Nespavcovy
Jeji duši, již navždy skolí

Tak tiše padá, padá, padá