Možná za to mohu já

Venku přestalo svítit slunce,
svojí duší přestal jsem objímat tvé srdce,
nevím čím to je, ale jedno vím jistě,
možná za to mohu já…

Venku začalo smutně pršet,
po domech se pomalu sune jiný svět,
s určitostí vím, že tě mám rád, ale,
možná za to mohu já…

Kol prázdných baráků se pomalu sune mlha,
na mém rameni mi nejvíce chybí tvoje ruka,
nejspíše jsem to skutečně přehnal a já to vím protože,
možná za to mohu já…

Co k tomu všemu mohu ještě říci,
snad, že nikdy není bez nejmenší chyby,
a že svět se stále točí kolem své osy,
a možná i za to mohu já…