Vyznání

Když kráčíš po chodbě ohlížím se
a po očku koukám jaká jsi krásná.
Prohlížím si tvé tělo s obdivem,
moc se mi totiž líbíš jsi krásná.

Snažím se alespoň očima tě obejmout,
dotknou se tvých vlasů, tvého těla.
A ty zas jen tak prolétnout,
kdyby na chvilku zastavit jsi chtěla.

Jen chvilku a v ten okamžik zastavit čas,
abych mohl přistoupit k tobě blíž.
Nekonečně dlouho se s tebou milovat, vždyť stojí čas,
tak někdy ohlédni a pak mě uvidíš.

Jak tam stojím s kyticí růží a hrstí šperků,
zlata třpyt, tak to se ti jen něco zdálo.
Není to drahé kamení, jen plamínek,
jen já, vím, možná že je to málo.