Příběh...

Dej mi své srdce,
neslyšíš, co ti říkám?
Dej průchod mé lásce.

Tenkrát byla zima, pamatuješ?
Třásla jsem se jako ratlík,
a tys mi nabídl svou náruč,
schoulila jsem se k tobě
jak mládě, co našlo svou mámu...
Tohle je vážně...
Ne, já už dál nemůžu...
Když jsme šli podruhé,
vítr nám cuchal vlasy.
Přesto mě tvůj úsměv hřál.
Nikdy na to nezapomenu...
Bylo to jako by vyšla nová hvězda...
Přesto přeze všechno
jsi šel svou cestou dál,
a mě svému osudu zanechal.
Nikdy ses nezamyslel,
co jsi ve mně nechal za zmatek,
Mé city k tobě jsou tak...
Já tě...
...miluju!