Pohádková
Pohádková
Dovol mi projít se krajinou,
dovol mi projít se v tobě.
Půjdu uhrabanou pěšinou
a cestou přivoním k tobě.
Možná na chvilku se zastavím
abych viděl kousek z tvojí krásy,
možná proto co já vím,
vím, ty totiž nádherná jsi.
Vlasy co voní bylinkami,
tvé rty s příchutí medu
a koláčky s rozinkami.
Snad i dál to svedu.
Jak rytíř prosekat si cestu růží
a moci vstoupit dál,
vstoupit do řeky rozkoší,
vždyť něco bych vzal a něco dal.
dovol mi projít se v tobě.
Půjdu uhrabanou pěšinou
a cestou přivoním k tobě.
Možná na chvilku se zastavím
abych viděl kousek z tvojí krásy,
možná proto co já vím,
vím, ty totiž nádherná jsi.
Vlasy co voní bylinkami,
tvé rty s příchutí medu
a koláčky s rozinkami.
Snad i dál to svedu.
Jak rytíř prosekat si cestu růží
a moci vstoupit dál,
vstoupit do řeky rozkoší,
vždyť něco bych vzal a něco dal.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
...pohádky... většinou dobrý konec mají...
(vidím dvě oči, jak se teď jiskřivě usmívají)
...jen pozor na jed, můj rytíři milý,
někdy se podceňují jeho mocné síly...
:o))
29.12.2006 14:19:00 | Cecilka