Jedna věta

Proč jsi to provedla?
Lépe bys to nesvedla?
Nechápal jsem,teď už vím,
nic ti na to nepovím.
Zarazila jsi mě a to opravdu,
ani sem nečekal že takhle blbě dopadnu.
Na první rande jsi mě pozvala,
poté pusu jsi dostala.
Nechtěl jsem víc,nechtěl jsem spěchat.
Teď ale musím tě bez povšimnutí nechat…
Ze začátku to bylo v pohodě,
ale pak začal jsem chodit po vodě.
Začalo nám do bot týct,
co ti na tvou větu mám říct.
Byla stručná a rychlá,
studna citů je teď vyschlá.
Začal jsem to vnímat,
hned jak jsi si mě přestala všímat…
Tvé odpovědi,,Hmm.”když ptal jsem se zda pusu mi dáš,
už vím,že mě jako kamaráda ráda máš.
No co dělat,nebudu brečet,
jen chce se mi hrozně křičet.
Vykřičet svůj smutek,
nepomůže mi ani kdybych od tud utek.
Utekl do věčného ráje,
tvá láska tak zrádná je.
Utekl do nebe,
pro odpuštění zrady od tebe.
Na druhé rande jsi již chtít nechtěla,
na prvním jsi doufám ještě toho přítele neměla.
Teď mi píšeš,že na rande nemůžeš
já doufal,že mi v samotě pomůžeš.
Nyní vím,přítele jsi si našla,ať s randem nepočítám.
Neboj,já ti lásku nevyčítám.
Mě se jen nelíbí jak jsi mi to napsala,
bylo to jako kdybys mě do pryč poslala.
Píši jak to cítím,
do věčné samoty se řítím.
Píši a z očí řinou se mi slzy,
skončilo to přeci hodně brzy.
Jak vidíš tak jedna věta stačí
a už ti čepel meče na srdíčko tlačí.
Nebyl to pro nás ani začátek,
všechno bych přetočil na zpátek.
Jen tu moc mít,
a mohlo nám být oboum líp.
Tady vidíš,co jedna věta provede,
,,Mám přítele!“,ti zničit život dovede.
Zprvu nečekal jsem ze schůzky vůbec nic,
ale když bylo rande,to by čekal každý víc.
Ze začátku byl jsem dobrý kamarád
a jím bych i teď zůstal rád.
Možná jsem se choval na rande špatně,
ale chybu si nepamatuji,i když si vzpomínám matně.
Nechápu,proč se to tedy muselo stát,
proč musela jsi mi parohy dát.
Já pevně jsem doufal,že jsi o mě stála.
Když jsi se na mě tak pěkně smála.
Ale ty máš mladého,
už nechceš žádného.
Mohla jsi mi to říci dříve,
moje tělo by nebylo jak smrt bílé.