Zrod lásky

Jaks tušils a cítil jsi více,
najednou, již nemáš nic.
Neudýchají tvé plíce,
že láska se tě dotkla sic:

Nehledal jsi moc času,
nebyl jsi víc než proudy lidí,
a nehledal jsi mořskou řasu,
poznáváš nyní více než tě lidi vidí.

Poznáváš lásku a věrnost,
soucit a něhu,
tvá duše, již není kamenná pevnost
a tvůj den ve rychlém sledu.

Uznáváš věci nepoznané,
vidíš obzory a vody vlahé,
přesto však vidíš problémy předem dané.
A sníš o věcech i když nejsou blahé.

Ten cit tě teď omývá,
ona myšlenka tě nutí.
Víš, že je na tebe milá,
ale bojíš se do zblbnutí.

Jsi sám svého štěstí pánem,
jsi strom s kořeny pevnými.
Miluješ večer i s ránem,
láska vybrala si mezi mladými.

Jest to pravda, teď jsi milován a miluješ.
Jest pravda, že jsi poznal dosud nepoznané.
Svých zlých skutků moc lituješ, svědomí zpytuješ.
Teď dobrodružství tě čeká sladké i slané.

Plné obětí a polibků,
slz a smutku.
Nakonec však poznáš,
že žit lásku jde i bez zármutku.