Most ticha

Most ticha

Ten den vítr hodně vál,
kapky deště padaly k zemi,
ty's na kraji mostu stál,
srdce v těle svíjelo se mi.

Bylo ticho,jen šumělo listí,
vítr si s tvými vlasy hrál,
po každé minutě já bála se příští,
ty's to tak ale nevnímal.

Od smrti tě dělil krok pouhý,
přes slzy jsi už ani neviděl,
já křičela:,,zůstaň,vždyť máš ještě život dlouhý,"
úmyslná smrt je porušení pravidel.

Má slova jsi nevnímal,
svět jsi pomalu opouštěl,
do jiného světa jsi v duchu utíkal,
vzpamatovat ses ani nezkoušel.

Kvůli lásce nepravé jsi opouštěl svět,
vždyť ona za to vůbec nestojí,
já tisknu v dlani červený květ,
nevím,jak tohle má duše ustojí.

Najednou do ticha zaburácel hrom,
ty's lekl se a prudce naklonil,
silný vítr zlomil i vysoký strom,
a Tebe shodil dolů spolu s ním.

Seběhla jsem rychle k tobě,
tvoji ruku si přitiskla k sobě,
a v té chvíli jsem si moc přála,
aby se má krev do tvého těla přelévala.

Je to rok co jsi odešel,
snad nejsi tam sám...
Snad někdy se opět setkáme,
zatím Ti jen růži na hrob dám...