Monolog k Tobě

Zjevil ses mi v životě
jako blesk z čistého nebe,
já ocitla se ve světě,
z nějž schůdná cesta nevede.

Svázal jsi mi srdce citem,
ni řetěz pevnější by nebyl.
Tvůj hlas stal se mi hitem
a život můj smyslu nabyl.

Na okamžik vysvitlo mi Slunce
a já těšila se na ráno.
Teď v duši mi nezbyla radosti unce
a nitro mé je ztýráno.

Tak jako všudypřítomný stín,
pronásleduješ i ty mou mysl,
stejně tak černočerný splín.
A život pro mě ztratil smysl.

Bojím se tolik svých představ,
když nablízku jsi Ty.
Mám strach, že znáš věci stav,
že odhalíš mé sny.

Jdi a vyrvi se mi z těla,
už navždy mi z očí zmiz!
Já to jinak chtěla,
co naplat, nejsem Miss.