On ví...

V bytě prázdno, v srdci žal,
už není krásno, tys mi ho vzal
a s ním i klid a další šrám na duši,
prázdný byt a radši netušit,
proč mráz mě nezebe a slunce nehřeje,
vzpomeň si: NADĚJE!
To slůvko co máš tak rád,
mi beránku nedává spát a já mám se bát,
že už nechceš se vrátit,
težké tě získat,
mě lehké je ztratit.
Píšu ti rýmy a mé splíny nikdo nevidí, neslyší, netuší...
Chci tak moc?...Jen klid na duši!