****

Co se to se mnou děje ?
Přestože vím že to půjde,
Raději to oddaluji.
Když mi pak ale řekneš - ne,
V slzavý závoj se zahaluji

Promrhávám naději,
Tak to mám nazvat ?
Kéž by to šlo snadněji...
Nemohu ti pravdu napsat.

Patřím mezi človíčky,
Co jen tiše čekají,
Se zavřenými víčky,
Na dění kolem sebe,
Zoufale koukají.

Doufám že můj protějšek,
Snad číst myšlenky umí,
Že to co nepustím navenek,
On lehce předpoví.

Nedokáži to ze sebe dostat,
V duchu křičím,
Ve skutečnosti ani neotevřu ústa,
A tvůj nechápavý výraz vidím.

Píši dopis, na rozloučenou,
A slza po tváří běží,
Už budu to mít za sebou,
Však srovnávám se stěží,
S tou ponurou představou,
Že mé oči ty tvoje, už nikdy více nespatří...