Vítr z plachet

Kdo si mi sebral vítr z plachet

Nedbale sleduji čas

Život se kolíbá jak trupy jachet

Nevidím pevninu, nevidím hráz.

 

Můj pevný bod je v nedohlednu

Hrabu se ve svých vzpomínkách

Ačkoliv na lodi, tak klesám ke dnu

Houpám se ve tmě na vlnách.

 

Snad moje duše pochopí,

Že větru se nedá poručit

Ještě než se tu utopím

Chěl bych Ti  něco vysvětlit.

 

Jsi mým krásným majákem,

Který mi dává naději

Jsi láskou i zázrakem

Navždy jen Tebe miluji.