V okružích astrolabů

V okružích astrolabů a oblinách horoskopu
topíš svůj zrak s barvou oblohy,
ve dnech kdy bolesti jsou, ale kdy není hladu,
střídá má duše své polohy …

Vpíjím se do prostoru, kde není pro mne místa,
kde kouzla nepomohou a vzlyky ublíží.
Jsem malá divoženka, blázen a altruista,
vezměte si mé tělo, ať tolik netíží …

Jsi předmět jasně daný, já jsem Tvé vzduchoprázdno,
jsem tím co nepochopíš, nechápu sebe já,
kolem se stále dívám, však nikdy mi není jasno
jsem ještě stále svoje a nebo věrně Tvá?

Vcítím se do obrázků, do žen a do dětí,
jsem barvou, stínem, konturou, záchvěvem ...
chci být tam s Tebou, pak hnedle vzápětí
jsem rybkou duhovou plovoucí tiše snem.

Hvězdy a hvězdičky, planety, obrázky,
to je Tvůj malý svět jistot a zítřků,
hádky i vyznání, s láskou i bez lásky
vhledy a poznání tisíce vnitřků …

Jsi moje pokání za slova bolavá,
stydím se za rychlost se kterou mluvím.
Chtěl Ty bys být jen můj? Já chci být jenom Tvá,
když někdy zpomalím, tak slyšet umím …

Slyším své myšlenky, jak hlavou burácí,
slyším i bolest Tvou a slova cizí,
na snahu pomoci mi nikdo nevrací
a moje síla s tím pozvolna mizí …

Slib mi že zítra už hvězdy mi připraví
žití a chápání toho co uznáváš.
Pohled mě zabolí, slova mě uzdraví,
zůstanu stálicí, jen když si mě ponecháš …

Pomíjím hvězdičky, ženy a obrázky,
počítám vteřiny, jestli se nekrátí,
jsme voda tekoucí i malé oblázky,
jsme proudem osudu, který se nevrátí …