Ukradené štěstí

Dnes zdál se mi sen
o lidském štěstí,
pak v nejlepším jsem procitl,
se zaťatou pěstí.

Pěst, která značila mou
marnost, bezmoc i touhu.
Proč jenom plaval jsem
sám proti proudu?

Proč na úkor skutečného citu,
co ovládal můj pulz,
neviděl jsem ani svitu a
ztratil svůj kurz?

To ten bláznivý amor
vzal můj zrak.
A já dál se světem potácel a
přehlížel to zlo nad námi,
ten velký temný mrak..

Mrak, co do života mi
silnou bouři vnesl.
A já v okamžiku cítil,
jak náhle můj tep až k nule klesl.

Tam pochopil jsem,
že sen není snem, ale skutečností.
Že v životě může nastat chvíle,
co Lásky nás ve vteřině sprostí..

A tak sproštěn Lásky,
ležím a koukám se do nebe.
Už nehraju si na kdyby,
jen učím se žít bez Tebe..