Pavučina

Much mám zabalené stohy,
hlavohruď praští, ruce zebou
a odřené mám nohy.
Obrys Tvůj stále vidím,
plazím se za ním,
sám před sebou se stydím.
Vztekám se, kopu a křičím,
máš radost, dobře víš,
bez Tebe nejsem ničím.
Železo lámat a kameny jíst
budu, jen okem pohlédni,
budoucností nejsem si jist.
Okovy těžké na rukou mám,
orel si kdykoliv vzlétne,
jemu se nepodobám.
Věru nemám svou práci lehkou,
rád bych Tě na rukou nosil
a hýčkal Tvou krásu křehkou.
Tak se mi vrať, vždyť nejsi jiná,
já jsem Tvůj pavouk,
tys má pavučina.