Hra a konec

Nemohu zapomenout,
na tebe, na nás dva.
Můžeš mi někdy prominout?
Vždyť to byla jen hra.
Hra, ve které se mísí city s činy,
hra, po které se už nezbyvím pocitu viny.
Hra , ve které nevím kdo vyhrál,
každý měl aspoň chvíli to, co si přál.
Však štěstí z výhry pominulo,
k tobě touhu připomělo.
Touhu k tobě a z tebe strach,
že láska naše změní se v prach.