falešný hráč

Dal si mi lásky
a tepla dost,
já stavěla na druhý břeh most

Z hříchů,lží,vlastní hlouposti
slepený z marnivosti,zaslepenosti
a zvědavosti
Jako malé dítě,
co utíká bez rozvahy
a překročí pro naivitu svou
jistoty pevné prahy.

Kdo chce víc,zůstává nahý

Dal si mi sám sebe
a ještě mnohem víc
všechno má svá pravidla
rub a líc
Tvůj stín teď bloudí
po prázdném domě
a já nevím jak omluvit měla bych se Tobě

Jen dva naše hrníčky
tulí se k sobě,
V téhle té smutné době,
prach usedá už pomalu na ně,
ten času vrah
co nezná slitování
a u stolu jedna židle navíc
stojí
Kdo směje se své hlouposti
trestu se pak právem
bojí
Rány své už nezahojí

Dům je mrtvý a pláče
v něm schovává mě
falešného hráče.