Vyznání

Toto jsem měl v těch dopisech psát.
To by bylo to co vystihovalo cit můj pravý,
ale nedokázal jsem to, měl jsem strach,
nodvážil jsem se být hravý.

I teď se bojím, když končím tento dopis,
bojím se moc...
leč je to mého srdce opis.

Ale ven muselo to už jít,
neb bez vyznání dál nemohu žít.

Teď odhalil jsem vše z nitra svého,
jen se třesu z odpovědí světa Tvého.

PS: Co bylo nezměním, raději do budoucnosti se zahledím. Až jednou se na mě opět štěstí usměje, budu na něj čekat a přijmu jej s otevřenou náručí hned zpět. Čas již roli nehrje, vše jen naděje zakreje.