Pozdní zpověď

Slzy dlaně zkrapějí,
ptáci smutně zapějí,
všechen smysl život ztratil,
kež bych to tak všechno vrátil.

Psal jsem básně o nás dvou,
o těch šťastných co spolu jdou,
teď rozplynul se krásný sen,
v noc se změnil jasný den.

Chci tě zpátky – nevím jak,
v hrudi cítím hrozný tlak.
Srdce na dranc rozpadlé,
v temném koutě zapadlé.

Cítím v sobě hroznou bázeň,
že nebude už další báseň.
Lituji svých špatných chvil,
že vůči tobě takový jsem byl.

Lítost nespraví však srdce zlomené,
nezažehne vášně plamenné.
Byla jsi mi světlem v noci,
byl jsem zcela ve tvé moci.

Miloval jsem celou duší,
lítost mi teď srdcem buší.
Je tu konec, už je čas,
zůstane jen co je v nás.