Sadistova půlnoční

A zase mě utápíš ve svém lůně,

má krásko s ebenovými rty,

tvá krásná, prostopášná vůně,

lehký závoj a pod ním ty,

nesmělá v hlubinách zvrhlosti,

kousek nehtů a bez oka,

chlad se ti zaryje do kostí,

v měsíčním světle jsi divoká,

bohapustá temnota – zlý nebe líc,

noc máme stále nad hlavami,

pospěš si, lásko, ve dne nic

nezůstane mezi námi.