O nás

Stalo se to někdy v pozdních hodinách zimního času, po jedné svíčce a skleničce na mém stole, než přišla jsi ty, než soumrak byl dokonán, nečekal jsem dlouho, jak se sluší, přišel jsem dřív a jen se tak díval na plynutí času. To vědomí, že přijdeš, ty minuty, ty nikde. Vteřinovka zabíjela mě svými hlasy, v každé pozici jiný vzdech. Pak na dně sklenky jen červená slza, to už jsi přicházela. Společně nám jsem objednal, už sklenky dvě. Čas plynul dál, bez našeho přičinění, byl jen měřítkem našeho porozumění, po těch hodinách. Ztrácel jsem se ve tvých očích, ve svých vidinách, jaké by to bylo, milovat se s tebou, na co hned nemyslím. Po kratším rozhovoru našich očí na téma nic neříkám, setkali se naše ruce na stole, přibližujíc se nejistými krůčky. Horní hranice metronomu mého srdce byla překonána, ve stádiu pokusů byl můj tep. A my se smáli...

První setkání našich očí,
první dotek našich rukou,
první polibek.