...

Jednou až naučím se zas milovat,
Nebudu, nebudu nikdy slibovat.
Byla to láska jak z pohádky,
proč vlastně docházelo na hádky.

Zašlo to moc daleko...

Zažít muka, už nikdy více,
zapálily i ty polámané svíce.
Bolí to život je pes,
cítila jsem jak do oken voníval vřes.

Už nevoní...

Nevím, kde se to v mém nitru bere,
snad zloba, nenávist - strašně to zebe.
Z přátelství může být láska,
z lásky však nikdy přátelství.

Dost velké zoufalství...

Má duše zranitelná nejvíce je,
teď nebo později přijde i naděje.
Stalo se něco, co stát se nemělo...
Něco v mém životě, něco v měm chybělo.

Stále chybí...