Jediná

Všude cítím jen a jen tebe,
má krásko spanilá,
ať je déšť či modravé nebe,
budeš pro mě pořád Ta jediná.

Tvou vůní jsem celý omámen,
tvou krásou ochromen zas,
já chtěl bych býti románem,
ve kterém se zastavil čas.

Každý okamžik prožívat jen s tebou
a nemuset se ničeho bát,
nechat se unášet společnou hvězdou,
to si nechávám k večeru zdát.

Mít tě tak celou, celičkou pro sebe,
líbat něžně tvé hebké rty,
nemá cenu život prožitý bez tebe,
život, ve kterém nebude slovo „mi“.

Myslím na tebe dnem i nocí,
na tvé přenádherné tělo,
býti tak nadán tou magickou mocí
a konečně udělat to, co by se mělo.

Říci ta slova, co tolikrát sblížila dvě duše,
ta, která mění svět,
jak výstřel z lučištníkovi kuše,
by nás dva posunula vpřed.

Marná však je snaha má,
ta slova jsou příliš obtížná,
nikdy se neodvážím říct:
„jen s tebou lásko, chtěl bych být“.

Pro mě jsi příliš dokonalá bytost
a já tě musím nechat jít,
přestože mé srdce zaplavuje lítost,
jsem zbabělec a nemohu tě mít.