Ztrácím, co nemám
Ztrácím, co nemám
Slunce ač za mraky
nás dva vidí
vidí jak já a ty
dva nenormální lidi
jsme jeden, splynem
láska prochází kůží
tvými rty a klínem
pak deštěm nás vzpruží
Slunce se směje naivitě
vím, chybí mi nadhled
když přemýšlím, jak mít tě
projednou navždy a hned
Místo zisku ztrácím
tvůj úsměv, vlídný pohled
nevím už jak a čím
lze získat si jej zpět
nás dva vidí
vidí jak já a ty
dva nenormální lidi
jsme jeden, splynem
láska prochází kůží
tvými rty a klínem
pak deštěm nás vzpruží
Slunce se směje naivitě
vím, chybí mi nadhled
když přemýšlím, jak mít tě
projednou navždy a hned
Místo zisku ztrácím
tvůj úsměv, vlídný pohled
nevím už jak a čím
lze získat si jej zpět
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
První dvě sloky mi připadají formálně trochu jinde, ale celkově se mi to líbí - když už jsem čekala, že rým nepřijde, tak nějak vyplul, nenásilně, moc pěkně, potěšil, neotřele, fajn! Tak to má být
20.12.2006 21:10:00 | Julie Park Rock