Dopisy z fronty...

Slunce šlo spát,
já začínám psát.
Dopis plný stýskání,
nijak nezkracuje čekání.

Jak jen se píše touha,
že stačila by minuta pouhá.
Spatřit tvé zvědavé oči,
jež můj dopis slzou močí.

Chtěl bych držet tvoji dlaň,
platil i tu nejdražší daň.
Jen abych tě mohl v náruči nýst,
až budeš uplakaná, můj dopis číst.

Při svíčce nočního šera,
Dopis, co psal jsem včera.
Pro tebe bych hvězdy krad,
jen abys věděla, jak mám tě rád.

Dal bych ti nebe,
jako dal jsem tobě sebe.
Stíral každou slzu bolu,
co po tváři ti teče dolů.

Počítám čas,
jež rozdělil nás.
S vojáky v ležení,
marné mé snažení.

Zůstávám sám,
však běžel bych, tou cestou k vám.
Místo tebe, jiná semnou leží,
já chci tebe, to řeknu jí jen stěží.

S chladnou pistolí,
v srdci mě zabolí,
Když si jen na tebe vzpomenu,
zůstávám na pospas, nočnímu saténu.

Píšu ti do hvězd přání,
že tě má lásko sháním.
Už jen tři léta zbývají
a budou zas šťastné, ty co si stýskají.

Po sedmi letech,
kamarádi leží v květech.
Avšak já za tebou pospíchám,
únavu již nevnímám.

Pereš prádlo,
tak jak každé ráno.
Košile ti klesla z dlaně,
když zvedlas svůj zrak na něj.

Na vojáka co ti psal,
ten který tě miloval.
Každý den u ohně seděl
a že vrátí se k tobě, věděl.

V náručí mi ležíš,
jak miluji tě, nevíš.
Oči se ti štěstím lesknou,
zahoďme pryč, tu chvilku tesknou…

Teď budu navždy jenom tvůj,
s tebou budu, stůj co stůj...