Pro toho, který si to nikdy nepřečte...

Nikdo mě nepohladí po duši,
běhá mi mráz po zádech...
pokaždý když si vzpomenu
na tvý krásný oči...

Já počkám si na štěstí
snad nikdo nemůže mít tolik smůly
v jednom krátkym životě.
Cítim tolik bolesti
a nevím jestli ji dál unesu...

Už nechci brečet
nikomu tím nepomůžu.
Jediný kdo stírá mé slzy
jsem já sama...

Tolik toužím
cítit tvé nahé tělo na mém.
Tolik toužím
cítit tě v sobě...
Už nikdy více...

Vždycky, když myslím
že už to bude dobrý.
Něco mi tě připomene
a píchne mě u srdce...
Rozpláču se třeba i v přeplněnym autobuse.

Prosím umlčte někdo ty pocity,
udělejte ze mě zase mě.
Nechci už bejt jen troska,
která pláče do polštáře!!!