Milenci

Zamykám chrám z ledu
chlad studí tam
Zapomenout nedovedu
oddaná milostným hrám,
tělo své na oltář pokládám
V síti z jemných pavučin,
tys mě cestu zpátky neurčil
V závoji snů unikám,
do šňůrky slzy korálků navlékám
Bloudící v hlubokém spánku,
přikrytá do červánků,
zakletá do omamné vůně heřmánku
ve svém lůně
Ztrácím soudnost
z paměti své škrtám minulost
Lhát já moc neumím
co zbylo radši hned rozbíjím
Stopy žáru zůstanou
milenci k sobě když patří
vždycky zpátky se dostanou…..