Slečna intrika

Svlékám se z kůže,

Ten hnus za to může,

ta sličná slečna intrika.

Je jako růže,

to tělo pro muže,

chodí ráda bez trika.

 

Má kůže sinalá,

ve slzách od rána,

se topí.

Jsem jako Anabel,

v moři tvá aquabel,

jež trpí.

 

Ten stav je bez tíže,

nikdo ho neslíže

a nikdo nepřelstí.

S šatama na těle,

Ve verších nesměle,

S délkou naušnic.

 

Chci ti jen říct :

„Měl si mne,

objímal,

miloval

a nemáš nic.

Dávno už nic“.