Nezvaný

Nezvaný

Mé srdce v zmatku utápí se
A já toužím po klidu…
Má láska náhle vytrácí se
V bolesti a neklidu
Já slýchám stále něžná slova
Slýchám lásky vyznání
Ač touha slyšet je je snová
Přesto strach mi nahání

Můj pocit že miluji již dávno ukryl čas
A mou lásku odvěkou……
Hle- zastavil se jeho hlas
On pohlédl mi do očí a spatřil v jedné chvíli
Co jsem před ním ukrývala
S nekonečnou pílí
A i přes ten krátký záblesk
Stále říká lásko…
A já přes mé pocity ta slova přijímám…
A i přes ty výčitky do očí se mu podívám

A v jednu chvíli nekonečnou
Jak když nás cosi osvítí
Jen jeden polibek je z lásky jeden
Jeden z tisíci
A v tu chvíli
Sama nevím
Říkám že ho miluji
Ten polibek nezvaný
Však za pár vteřin stornuji
Ne, já ne, to mé srdce –
To jen srdce ztrápené
Polibek byl nezvaný
A mé srdce říká : NE