kladeš si mě na polštář
ve svaté dny přijímáš
nad desatero způsobů
naše těla a krev
smlčíme
přehráváš mi své symfonie
nad sklenicí vypitého čaje
jsem zlodějka slov
když se pokouším podpálit déšť
políbit tornádo
na špičku
si stoupnu
a rozbiju se o samotu
posbírají mě
slepí
přesto budu jak dřív
bubenice tvého jména
♪ ♫ ♫ ♪ ♫
je stále pre mňa? :) lebo ja ju čítam stále dokola... a v pozadí praská oheň mojich dní (a nocí) * nádherá... zas a zas
01.03.2012 03:28:18 | sophia92