Svému srdci kopu hrob

Lásko
myslíváš ty
někdy na mě?
Mé srdce
se plácá v bahně.
Ztratilo tě
a je na dně...

Pyšně,
sobecky
vlastnit tě chtělo.
Slepě,
naivně
dávala jsem ti tělo
a doufala...

Čekala.
Zbytečně,
marně,
že třeba časem...
sama už nevím,hlavně
byla to chyba
od začátku špatně...

Já
věděla,
že nakonec
překročím hranici.
Byla tak
hříšně provokující,
ta touha rozpalujicí...

Každý tvůj dotyk
nic netuše
zaryl se
hluboko do duše.
Každá chvilka
s tebou strávená
podlamovala mi kolena...

A já
tím opilá,
zmámená,
realitě
na míle vzdálená
svému srdci kopu hrob...