Den po dni...

..Zklamání, bolest, slzy..
odejdou občas, ale vrátí se brzy..
Každý den čekáš na zázrak,
jak voják v poli na návrat..
Občas jsi svému snění blíž,
však dělí vás dál černá mříž..
Jak přelézt po ní k Tobě
a neskončit v chladném hrobě?
Jak dokázat za ní žít
a přitom šťastná být..?
Jde to snad chvíli, ale zas
vrátí se vždy ten šedý čas,
kdy chybíš mi až neskutečně
a chybět asi budeš věčně..
Všechna Tvá slova marná jsou,
mám v srdci obrázky jen nás dvou..
Ty tápeš, nevíš, unikáš,
v srdci i v hlavě zmatek máš
a přestože já, co chci, vím,
nechám se strhnout šarmem Tvým
a začíná pak znovu zas
ten trápení a smutku čas,
kdy není šťastný ani jeden z nás..
..Den po dni pak zdá se těžší žít,
den po dni sama v světě být,
den po dni toužit jen a snít,
den po dni si Tvé srdce vzít,
den po dni mi bereš víc a víc,
den po dni a nezbývá zas nic,
den po dni a hlava klesá níž,
den po dni .. tak proč mě neslyšíš..?!
Den po dni tak jako každý den,
den po dni pryč odchází můj sen,
den po dni se modlím každou noc,
den po dni se zvyšuje Tvá moc,
den po dni mě bolí každý vzdech,
den po dni jsem sama ve stejných zdech,
den po dni se duše scvrkává,
den po dni konec nastává,
den po dni je život časem pryč,
den po dni si říkám: sakra křič!!
Den po dni se zevnitř rozkládám,
den po dni do těla dostávám,
den po dni jdu sama bláznům vstříc,
den po dni Ty nelíbáš mou líc,
den po dni jsem prach a vzduch a zem,
den po dni tu stojím, tady jsem!
den po dni ode mě utíkáš,
den po dni mě vůbec nevnímáš,
den po dni se stáváš přeludem,
den po dni...a my tu nebudem..
Den po dni a zbyde zas jen klam,
den po dni Tě v sobě stále mám,
den po dni jsem v životě jak v kleci,
den po dni...... Dík...!... Už nechci...!!!