Princezna

Stvoření krásné až přízračné,
jdoucí v davu a nespatřeno,
štíhlé a průzné tělo zastřeno
a kolem pohledy lačné.

Kráčím městem, slunce svítí,
mládí mě hřeje a láska kvete,
v obchodě řeknu si o kafe mleté,
a tu osoba sličná jak jarí kvítí.

Strnu v úžasu, bdím či sním?
Kafe se rozsype na podlahu,
před sebe civím na živou něhu,
ptám se sebe, co všechno smím.

Je to má princezna, má drahá duše,
mírně se usměje, políbí na tvář,
mě málem oslepí ta její zář,
vnadné křivky a krása Venuše.

Svítí jí koruna - jen pomyslná,
má krásné oči, jak na nebi hvězdy,
má plné rty a vždy jemné prsty,
je krásná, je celá smyslná.