Hydra

Žiji pro moment který nezměním,
polapen pro emoce které nevyměním
a i proto snad v horké noci utápím se jako
čokoládová zmrzlina, a bez cizí
pomoci oddávám duši netečnému bohu.

Pojď blíže přelude nechutný,
Pojď blíže a staň přímo přede mnou,
mám totiž srdce spálené, hlavu bolavou,
boty toulavé a trmácím se únavou.

Cítím se jak kašpárek co zahrál bídně
svoje loutkové divadlo jehož opona zůstala
nedotčená, neotevřená, ale přeci mám
chuť zahrát premiéru svých činů znova,
avšak bez ochozů, bez cizího slova.

Láska je Hydra a šťastný je ten
Komu milovat do vínku nachystala…