Vyznání

Když den pomalu končí
a já zavírám oči,
sním jen o tobě
a taky přemýšlím o sobě,
jaké by to bylo -
jak by se s tebou žilo.

Ale to asi nikdy vědět nebudu,
přenechám to radši osudu.
Já se ti to říci bojím,
nevím, jak si u tebe stojím.
A než zažít zklamání,
to radši žít představou, co mě pohání.

Bylo by to krásné být tebou milována
a ještě krásnější být tebou nezklamána.
Ale nevím jak to udělat,
abys mě chtěl milovat.
Možná to chce trochu magie
a život nám doušek vína nalije.

Pak bychom mohli býti šťastní
a vzít si od života všechno vlastní.
Ale stále neznám kouzelnou formuli,
kterou by tě moje city dojmuli,
abys je pak opětoval
a lásku přitom opatroval.

Miluji tě!