Čas vzpomínek

Prošel jsem místy,
kde už jsem byl.
Vzpomínky nechal jsem
jen tak plout hlavou,
nemaje cíl.

Prošel jsem po lávce
z dubu vytesané,
kde slzy mé,
déšť dávno smyl.

Prošel jsem po louce
slyšel i klekání
z údolí zatoulané,
však les je brzy skryl.

Prošel jsem pod břízou,
kde lásce své milované,
nožíkem od táty,
srdce jsem vryl.

Prošel jsem kapradím,
zmáčel se rosou
co nikdy nezradí,
ta smyla můj splín.

Schoval jsem klekání,
louku i srdce vyřezané,
schoval jsem je do kytice
z konvalinek uvázané.

Teď s největší láskou ti
odevzdávám tyto květy,
snad uslyšíš v nich i ty
to klekání, řeku a naše věty.

Pojď, vraťme se do mládí..,
na tu louku, - prosím tebe,
tam na tu louku, co leželi jsme
na zádech a podpírali nebe.