Samota

Samota je strašně zlá,
té se každý bojí,
proč zase mé srdce má,
strašně mě to uvnitř bolí.
Já jsem stále sám,
bez lásky už nejde žít,
tuhle hru já prohrávám,
proč nemůže každý lásku mít?
Potřebuji nutně lásku,
která ví jak mě potěší,
hledám tu svoji krásku,
bez ní mě svět netěší.
Moc,moc bych ji chtěl,
byl bych strašně rád,
kdybych tu krásnou holku měl,
vznášeli bysme se do oblak.
Šel bych s ní pod noční oblohou,
pak ji objal v náručí,
řekl ji:si navždy mou,
zadíval se jí do očí.
Samota se mi však směje,
říká,že mě nepustí,
už mě to strašně žere,
nejde to zalepit náplastí.