Love hurts

Mé slzy jsou jako déšť,
který venku kape na okenní rám,
vím,že žádný člověk není neomylný
a přesto něco postrádám.

Pocity mě ničí, děsí a utápí,
neupřímnost je příšerná,
kam se naše láska poděla?

Tvé řádky můžu číst pořád dokola
a stejně nechápu jak si to mohl napsat zrovna Ty sám,
jakoby naše láska byla už dlouho prokletá,
a jeden velký klam.

Nechci pro Tebe brečet,
ale brečím,
protože znamenal si pro mě moc,
své srdce utěšuju, léčím,
pro nemoc.

Láska byla jen naše a krásná,
jako hvězda jasná,
říkal jsi, chci být s tebou navždy,
a teď si tak říkám,
dyť to může říct každý.

Svět se se mnou točí,
a cítím se sama,
srdce si možná samo poroučí,
však jsou lidi, které mám ráda.

Milovala jsem Tě,
asi víc než je zdrávo,
ale každý má na lásku přece právo.

Pořád to bolí
a bude to asi dlouhá doba,
oči často mísí se mi solí,
protože ta tvá divná slova...

Zaryly se mi do srdce
a hodně hluboko
si tak říkám,
chtěla bych teď být hodně daleko.

Daleko od té velké bolesti,
a já si přeju,
aby byla jako sníh,
který se na jaře rozpustí...