Mám či nemám

Mám či nemám

Zlom skvostných rododenronů
Zářících vůní neonů
Skrz jantarová sklíčka
Ulehám,
Zakrývám víčka
Jak osamělý básník
Vstříc bolesti i umění
Ať city mé Tvé kouzlo
K neuvěření pozmění

Skláním se před tou bolestí
Ta zkřížila naše plány
V lásku nyní nevěřím
Láska? Ublížit jí! Fámy!

Božská perla z duše svítí,
Nebo snad už dozářila?
Proč jsem stále ještě tady,
Proč jsem s Tebou být jen chtěla?

Náhle – nemohu si vzpomenout
A z bolesti, jež do snů vede,
Na jinou cestu mě svede – čas
A jsem tu znova, zas,
Jak paranoik chvějící se
V záři ohně čarovného.
Co je to ve mně zlomeného?

Jak osamělá kometa kroužím po nebi
Mezi tisíci hvězd..
Snad dám se některou svést?
Ukáže mi směr, jakým se dát,
Zda mám Ti pořád lhát
A stavět modré nebe,
Když Tvůj mráz mě nyní zebe?

Mám, či nemám lásku chtít –
Mám s Tebou zůstat…. Odejít?