Plamen

Teskně hoří, dlouze plane,
mihotá se v lásky šeru,
tančí když chlad kolem vane,
v něm život i smrt na mou věru...
Když stesku zima srdce souží,
zahřeje srdíčko rád,
tančí, ladně krouží,
city, radost umí dát.
Někdy žhne a srdce spálí,
co nemilují se ho vždycky báli...
Ale nechce radost brát,
chce být s Tebou, milovat...
Plamenem, jenž spálil Tě, jsem já
a věru mrzí mě to a trpce ničí,
vichřice smutku hlavou fičí.
Odpust prosím a dej mi šanci,
jsem neštěstím v ranci,
a sám začínám se světa bát,
odpust lásko, mám Tě rád.