Dýchám jen pro jednu

Všechno krásné skončilo,
utopilo se ve slané vodě
jako štěně sousedovo,
tenkrát když přišla velká voda.

Pomalu ztrácím naději
v budoucnost která nevěští
žádné přijatelné zprávy a
buduji si most horoucího smutku.

Žal bolí a sténá v mokvající
duši která ztratila svůj život
díky lásce za kterou bych krk
na špalek položil.

Už nemůžu, nejde to protože
deprese mě ubíjí jako Damoklův
meč který proťal kůži jemnou
a vrtá jako červ tlustým střevem díry.

Prázdná je každá komnata
churavého srdce které bije
vybitou neskonalou lítostí
a začínajícím novým rokem.

Tenhle prohraný boj mrzí
ze všech odehraných bitev
nejvíce, né žádný pat ani
výhra v análech citů nezapíšou se již.

Už není pro koho bych žil,
jen dva přátelé a rodina mě zbyli
a klubíčko malého ale přeci
dojemného okolku překrásných chvil.

Je však konec a já stále nemůžu
uvěřit že už tě lásko nemám,bolí to, bolí
ale tělo své už žádné jiné ženě nedám,
alespoň né z takové lásky jako k tobě.

Jen udržet věci v chodu se snažím
a nestěžovat ani nelitovat ničeho
co odehrálo se, ach jo, jen
vzpomínat a ze zbylých sil dál žít.